Reklama
 
Blog | Jakub Procházka

Pravdivá pohádka o Popelce

Popelka žila na statku se svou macechou a nevlastní sestrou. Macecha neměla k Popelce vlídné slovo, zato svou vlastní dceru zahrnovala péčí a přepychem. Popelka se musela starat o domácnost a hospodářství, zametat utírat prach, vařit, čistit krb a podobně. Naše Popelka měla velmi tmavou barvu pleti, což ji velice trápilo, protože si nikdy jistá, zda všechen popel saze a další špínu, od které se při práci umazala, si již z obličeje setřela, nebo ne. Na jejích tmavě hnědých tvářích to zkrátka nebylo dobře poznat. „Achich“ vzdychala si Popelka, „takhle si mě žádný nevezme, bude si myslet, že jsem nějaká špindíra a přitom se pořád myji, ale co je to platné…“

To Popelčina sestra měla pleť světlejší, a chodila si v krásných šatech na trh a na promenádu. To si Popelka nemohla dovolit. Jednak neměla žádné pěkné šaty, macecha jí dovolila chodit jen v hadrech, no a potom byla pořád umazaná od popela a ať se drhla, jak chtěla, vypadala pořád hnědě.

Jednou přišla macecha s dcerou domů a vyprávěly, že bohatý bělošský princ pořádá ve svém zámku ples! A prý si tam vyhlédne i svou nevěstu, protože, i když se mu dosud nechtělo, musí se oženit, aby mohl později kralovat.

Reklama

Macecha hned nechala zapřahat povoz a že pojedou do města nakupovat, aby měla Angela (tak se jmenovala nevlastní sestra Popelky) co nejhezčí šaty a šperky,aby upoutala prince a ten si jí pak vzal za ženu. Obě se velmi těšily a plánovaly, co všechno koupí, když v tom si všimly Popelky.

„Chtěla bys jet taky, Popelko?“ Zeptala se Angela líbezně.

„Ano, ráda bych“, hlesla Popelka a s nadějí upřela obě oči na obě ženy.

Ještě by se tě tam lekli, raději vyčisti krb a zameť“, přikázala macecha a odešly.

Popelka se dlouho dívala do zrcadla, a nevěděla, co s tou svou tmavou kůží bude dělat. Kéž by tak byla světlejší! Ale což. Alespoň tolik nebude vidět, když se teď při práci zamaže od sazí.

Velkolepý ples se skutečně konal a Angela s matkou odjely na zámek uhranout bílého prince. Popelka, to se rozumí, dostala zase nějaký úkol doma, i když by moc ráda jela také tančit do zámku s princem, ale co naplat. V tom si čirou náhodou vzpomněla, že má schovanou po mamince kouzelnou truhličku, ve které prý najde vždycky to, co si přeje!

Neváhala a hned si přála zlatem vyšívané plesové šaty, a boty a čelenku a náhrdelník. Aby ukryla svou tmavou tvář, za níž se styděla, přála si ještě hustý závoj.

Odjela na zámek, tam okamžitě prince uhranula a on s ní tančil, jako zblázněný. Pak jí pochopitelně chtěl poznat a řekl jí, ať mu ukáže svůj zadek. Popelka řekla, že se stydí a princ hned, že by chtěl vidět alespoň její tvář. „Ne, ne, neukážu princi!“ Dupla si nožičkou Popelka, protože se bála, že by se jí princ lekl. „A ukaž a ukaž a ukaž!“ dupl si tentokrát nožičkou princ a chtěl Popelce hned sáhnout na zadek, ale ta se mu vysmekla a utíkala domů. Jak tak spěchala, ztratila při tom jednu škorni. Ono se jí bez ní beztak líp utíkalo.

Princ se velice rozesmutnil, nechtěl už s nikým tancovat, až mu Angela slíbila, že si ho vezme za muže, a on, trouba, jak byl celý zpitomělý, souhlasil. Při tom však celou dobu ždímal v rukou tu škorni, kterou Popelka ztratila.

Macecha s Angleou přijely domů celé rozjuchané a že prý se bude Angelka vdávat a bude mít bílého prince a že to bude krásné, a už nikdy nebudou muset nic dělat. Popelka si pomyslela, že jí to zase nevyšlo, ale to nevěděla, že bílý princ jel čistě náhodou kolem. Říkal si totiž: co kdyby zrovna tady bydlela ta tajemná princezna se závojem, která mě uhranula a pak utekla? A tu ho napadlo, že ta z dívek, která obuje škorni, kterou po Popelce nalezl, ta se stane jeho ženou! A hned to začal zkoušet. Zkoušelo to mnoho dívek ze vsi, ale žádná se do škorně nevešla. Až chytrá Angela si dala uříznou kus nohy, a vklouzla do škorně jako po másle!

„Ale tebe už si přece stejně beru“, řekl princ a přišlo mu divné, že Angela vypadá jinak, než ta dívka se závojem. Ale co se dá dělat, tak bude svatba.

Popelka už to nevydržela a vyšla ven a dělala, jako by nic, ale schválně kroutila zadkem, aby si jí bílý princ všiml.

„Tys ještě nezkusila škorni!“ Vykřikl a vrhl se na ní. Surově jí nazul botu a ta padla, jak ulitá.

Tak to seš ty, ale já už si musím vzít Angelu“, řekl princ a sundal Popelce hadr z tváře.

„To nevadí, můžeš si vzít Angelu a mě taky“, řekla Popelka.

„Jak to?“ Podivil se princ.

No když budeš spolu se mnou věřit ve velkého Ufouna, tak můžeš mít klidně i 3,14159 26535 89793 23846 26433 83279 50288 41971 69399 37510 manželek.“ Poučila Popelka prince.

„To bych moh? No tak proč ne“, uvažoval princ. „Ale jak se to dělá, uvěřit v toho…“

„Velkého Ufouna? No stačí když řekneš že Ufoun je nejlepší a největší ze všech a pak už si jen budeš každý den mazat zadek hořčicí a třikrát denně praštíš sedmkrát hlavou o zem a je to“, usmála se Popelka a zazubila se.

„Aha, a ty si taky mažeš zadek hořčicí a boucháš se o zem?“ Zeptal se princ.

„Ale ne, my holky si mažeme zadek kečupem a boucháme hlavou o zem třikrát, sedmkrát denně“. Smála se Popelka od ucha k uchu.

Princovi se líbilo, jak se směje a se zalíbením hleděl na její zuby (poznámka pro rodiče: ony se mu spíš líbily její prsa a na ty hleděl, ale to se v pohádkách nepíše).popelka003

Popelka měla sice trochu strach, že se bílému princi nebude líbit, když je tak tmavá, že si bude myslet, že je špinavá. Ale princovi se líbila, hlavně ty její velké zuby (pozn. pro rodiče: už víme, že to byla velká prsa, co se princovi líbilo).

Takže byla svatba, bílý princ měl dvě ženy a všichni byli šťastní.

Princ sice potom nechtěl vyznávat Velkého Ufouna, prohlásil, že je to pitomost mazat si zadek nějakým svinstvem a bouchat hlavou o zem a ještě si to počítat. Nakonec takové blbosti zakázal i Popelce, tvrdil, že nejdůležitější je, že se mají rádi, tak jakýpak Ufoun. A Popelka to nakonec musela uznat.

A byla z toho kupa dětí. Popelka byla celá šťastná, že její děti nejsou tak tmavé, jako ona. Díky jejímu bělošskému manželovi byly téměř bílé. Měly barvu jako nízkotučné, homogenizované mléko s UHT záhřevem, podle norem EU. Jen docela lehoučce byly zahnědlé, asi jako když do toho mléka zamícháte půl lžičky kakaa. Tak vypadaly pořád čistě a vymydleně.

Od svého manžela pak dostala Popelka výživový hydratační krém a pudr a další šminky, takže si mohla upravit obličej a konečně vypadala taky bíle a po tmavé pleti nezbylo ani památky.