Poznámka autora: Vážení čtenáři, všiml jsem si, že klikáte rádi a často na tento můj první příspěvek na blogu. Pravděpodobně jsem vás něčím zaujal a toužíte se seznámit s obsahem mých článků, v nichž byste rádi našli očekávané informace, nebo očekávanou formu zábavy. Jistě je zajímavé připomenout si, jakým textem jsem zde začínal. Tento prvotní text však, jak to obyčejně bývá, N E N Í ani nejzdařilejší, ani nejreprezentativnejší, ani nejzábavnější. Pokud se tedy toužíte seznámit s mou tvorbou zevrubněji, doporučuji přečíst si skutečně nějaké J I N É články, než je tento. Pak dostanete to, proč jste se pravděpodobně rozhodli přečíst si nějaký můj text. Směl-li bych doporučit, byly by to zejména články Lekce synchronicity (aneb proč musí humanité zvítězit nad techné), 17. listopad – den oslav? Úvahy o svobodě a statečnosti, Jen blázen chce znát pravdu, Děsivá radost z vítězství, či alespoň Byl Ježíš Kristus komunista? či seriál Tajné signály Febiofestu. A nebo kterýkoli jiný článek. Kliknutím na podtržený nadpis článku v předpředchozí větě se vám automaticky tento článek otevře ve vašem prohlížeči.
(V Praze dne 25. 12. 2013).
Opravdu uděláte lépe, když si přečtete i j i n é mé články, vypovídají více, je v nich to, co hledáte. Tento je první, testující, ne tolik vydařený. Proč si přečtete jen tento a ne j i n é mé články? Přečtěte si také j i n é mé články, ne jenom tento. Jiné jsou úplně jiné než tento. Z tohoto pradávného článku nepoznáte, co chci sdělit, co jsou má temata, jaký je můj styl. Je pochopitelné, že jsem se autorsky vyvíjel a zdokonaloval. Přečíst si pouze první, a už žádný jiný článek nějakého autora je o ničem, je to hloupé. Já, jako autor, se za to na vás zlobím. Nebuďte líní a čtětě i jiné mé články, ne jen tento.
Stačí si vybrat zde: http://jakubprochazka.blog.respekt.ihned.cz/
(V Praze dne 10. 5. 2015).
Nejinak tomu bylo, když se má přítelkyně rozhodla podstoupit celkem jednoduchou laparoskopickou operaci břicha. Pokud je však přítelkyně zároveň zdravotní sestrou, má to podstatný vliv na vývoj událostí.
Během pobytu v nemocnici došlo jen k několika zvláštním jevům, kupř. že po operaci musela z vozíku vstát už na chodbě a ještě napůl v narkóze dojít do postele po svých s pomocí sestry, protože prostor na pokoji byl pro vozík příliš úzký. Nebo že jí nikdo nebyl schopen říci jak operace dopadla, sestry se neustále odvolávaly na lékařskou zprávu a pan doktor se na pokoji zdržel asi dvě vteřiny, tudíž mu nestihla položit žádnou z předem pečlivě připravených otázek. Výsledek operace jí nesdělil nikdo a přečetla si jej až ze zprávy, kterou obdržela při odchodu z nemocnice a to ještě jen díky tomu, že se jako zdravotnice ve čtení takových zpráv vyzná. Řeknete si – to jsou běžné věci. Však to také uvádím jen tak mimochodem.
To, co mě zaujalo natolik, že o tom píši, přišlo až poté, co nastal čas na vyndání stehů. Prohlásila totiž rezolutně, že si je vyndá sama. Zpočátku jsem myslel, že si dělá legraci, ale postupně jsem tento dojem ztrácel. V následujících chvílích se odehrál přibližně tento rozhovor:
„Proč by sis je vyndavala sama, to ti musí vyndat v nemocnici, ne?“
„Jo, ale tam mi řekli – vy jste zdravotní sestra, vy sem přece nepojedete přes celou Prahu jen abysme vám vyndali stehy, vy si to vyndáte, kde chcete.“
„To nemyslíš vážně, přece si nebudeš sama vyndávat stehy.“
„Budu.“
To ti musí vyndat každej doktor na každý poliklinice.“
„Nemusí.“
Jak to, že ne? Musí!“
Jednak na to nemá vybavení a jednak mi to vyndat nemůže, když mu k tomu nepřinesu papír z nemocnice.“
Tobě nedali v nemocnici žádnej papír?“
Nedali.“
„Jak to?“
Protože mi ho vydá můj odborný lékař, který mě na tu operaci poslal.“
„Tak ať ti ty stehy vyndá on.“
„On na to nemá vybavení.“
Tak nějakej chirurg, mě taky stehy vyndával chirurg.“
Jak mi to může vyndat chirurg, když mu nepřinesu žádnej papír!“
Začínala být poněkud netrpělivá. Uznal jsem, že jít za chirurgem skrze stehy bez papírů by mohl být trochu problém, ale moudřejší jsem z to nijak nebyl. Nevím sice tak dobře, jak to ve zdravotnictví chodí, ale ještě jsem měl v rukávu několik návrhů podle selského rozumu.
„Tak běž ke svýmu doktorovi, ať ti dá ten papír, a pak ti stehy vyndá nějakej chirurg.“
„Jo, já pojedu za svým doktorem, pak zase úplně jinam do nějaký jiný nemocnice, furt budu někam jezdit!“
„Tak ať ti to vyndá někdo v práci!“
Já nepojedu hodinu do práce jen kvůli nějakým blbým stehům!“
„Musej ti to vyndat v tý nemocnici!“
„Nemusej, tam mi řekli ať si to vyndám, kde chci!“
„Neblázni, máš nárok na to, aby ti nějakej doktor vyndal stehy, jako kdokoli jinej. Jseš normální pacient, kterej si platí pojištění.“
„Já si je vyndám sama.“
Stále jsem doufal, že si to rozmyslí, ale jednoho dne se pochlubila, že si stehy z břicha skutečně vytáhla. Myslel jsem, že takové věci dokáže jen Rambo nebo Dr. House, ale jak je vidět, dokáže to i lecjaká zdravotní sestra.
Nechci na příkladu jedné tvrdohlavé sestry zobecňovat situaci ve zdravotnictví (ačkoli „samovyndavání“ stehů je prý u zdravotníků běžné), jen mě tak napadlo jak by to vypadalo, kdyby se podobný přístup uplatňoval i v jiných profesích.
Pekařský mistr, například, přijde do obchodu, ale místo chleba se mu dostane ujištění: „vy jste přece pekař, vy si ho upečete sám…“
Zedník přijde do realitky, že by chtěl nějaký byt nebo dům. Realitní makléř se na něj usměje a poradí mu: „Přece nebudete jezdit až k nám, vy si ten dům postavíte kde chcete…“
Nebo mladá učitelka přivede hrdě svého synka k zápisu do školy, ale opět uslyší: „proč byste ho vodila až k nám, vy si ho budete učit sama.“
Tak to může jít až k bizarním situacím, kdy známý herec nemůže jít do divadla, protože si to zahraje sám kde chce, novinář si nemůže koupit noviny, protože si nějaký ten článek napíše sám, a kuchař nemůže jít do restaurace, protože si přece uvaří sám a kde chce.
Mohli bychom se dočkat i scén poněkud černohumorných, kdy policista je přepaden, zmlácen a okraden, ale přivolaná hlídka mu opět poradí, že si toho lumpa, jako policista, přeci chytí sám. Nebo takový hrobník se dozví od hřbitovní správy: „přeci nebudete tatínka vozit až k nám, vy si ho zakopete, kde chcete…“
Jen si představte, jak by asi dopadla taková prostitutka?
– „Proč bys jezdila kvůli sexu až za mnou, ty si to přece uděláš sama, kde chceš…“
Nezbývá, než se tomu vesele zasmát, až se za břicho popadat. Tedy pokud v něm zrovna nemáte stehy.