Reklama
 
Blog | Jakub Procházka

Paradoxy euroblábolů (12. 2. 2016)

Na úvod

Výroky a způsob uvažování mnohých politiků, novinářů, blogerů i dalších lidí v poslední době mne naplňují marností. Způsobují u mne nekonečné kroucení hlavou, zdvihání očí v sloup a povzdechy, dovolávající se zdravého rozumu, uceleného úsudku a kritického myšlení. Přemýšlím často, zda aktéři takových výroků jsou blbí, či navedení. V některých případech je nutné připustit obojí, neboť jen blb se nechá navést k jednání, které je v důsledku v jeho neprospěch.

Tyto výroky a takové uvažování mají společné to, že nedokáží obsáhnout a zohlednit celou skutečnost, všechna fakta, nýbrž se spokojují s výsečí, jíž účelově využijí k prosazení či ospravedlnění svého stanoviska či svého zájmu. Jakoby nikdo neposlouchal, nepřemýšlel kriticky. Každý si mele svou. Vypouštění názorů do éteru v dnešní době tak poukazuje spíše na ideologický boj, jehož cílem je s pomocí manipulace, lží a polopravd zvítězit ideologicky nad protivníkem. Děsí mne to, neboť jsem přesvědčen, že cílem veřejně vypouštěných názorů by mělo být přispět k nalezení Pravdy. Jsem patrně ze staré školy a tato podivná Pravda je pro mne stále velmi důležitá. Směšně a pateticky se držím tradice, jíž v našich zemích vytyčili Hus, Borovský, Masaryk a další.

Současnému trendu lží, propagandy, ideologické přetahované a zkratkovitého myšlení či nemyšlení je nutné nějak čelit. Mávnout nad tím rukou s poukazem, že nic nezmůžu, že je to marné? Utéct do hor, do lesů, do pouště, nebo se zavřít doma a věnovat se rodině, chování křečka či paření her na PC? Držet hubu a krok? Spáchat sebevraždu? Podlehnout virtuální plastikové realitě pornopopkulturní zábavy? To všechno jsou způsoby, jak se s tím vypořádat. Pokusím se však o nemožné a tyto lži a manipulace budu uvádět na pravou míru. Je to marný boj s blbostí, který nemůžeme nikdy vyhrát, ale také jej nesmíme vzdát, jak říkal Jan Werich.

Reklama

Jde přeci o nalezení Pravdy. Žít v Pravdě je cennější, než žít ve lži. Zároveň je tato má snaha pokračováním osvěty ohledně vyrovnávání protikladů, hledání rovnováhy a překonávání dualit. Vše, co je špatné, tedy zlo, lež, násilí, manipulace, není ničím jiným, nežli porušením harmonie, rovnováhy, zabřednutí do paradoxů a podlehnutí zákonu duality tohoto světa. Paradoxně k témuž výsledku vede i úporná snaha po dobru za každou cenu (viz deklarovaná povinnost pomáhat všem migrantům, ve všem jim ustupovat a ignorovat zlo, které páchají). Jedním z poetických vyjádření zákona duality, protikladů a paradoxů je koneckonců poučení o tom, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Nezbývá mi vskutku, než trpělivě na tyto zákony upozorňovat, dokud nebudu zcela zničen a po zásluze potrestán.

Euroblábolů, naprosto pitomých výroků je tolik, že člověk jen žasne, není možné na všechny reagovat, natož mít čas je veřejně uvést na pravou míru. Naší realitu již tvoří hmatatelný aerosol těchto lží a blábolů, který denně dýcháme. Rozhodl jsem se nyní zavést pravidelnou rubriku, nejspíše s týdenní periodicitou, v níž se pokusím stručně reagovat na ty nejšpekovatější bláboly, manipulace, lži, či omyly, které v médiích zachytím. Pokusím se je stručně rozplést, dát do správného kontextu, uvést na pravou míru, objektivně popsat co je černé a co je bílé, přispět k nalezení pravdy.

Přemýšliví čtenáři mých blogů (což je kritérium, determinující množinu vhodných uchazečů na minimum, ale rád bych se mýlil) již dobře vědí, že k překonání duality je nezbytné poznat a uznat obě strany mince. Ne jednu, ne druhou ,ale obě. Obě tak tvoří jednu celou minci. Nelze se přiklánět k jedné straně, k jednomu extrému a ignorovat či popírat druhý. Takto nikdy celou minci nespatříte.

Jsem si vědom, že v několika řádcích není možné postihnout celou, dnes navíc tolik složitou, rozkošatělou a propletenou skutečnost. V kontextu mediálních zpráv a prohlášení však moje příspěvky mohou přispět k vyváženému, správnému pohledu, nalezení pravdy a překonání duality. Nechť mi nikdo neříká, že se o to nemám snažit.

Jaké eurobláboly nám tedy svět v uplynulých dnech nadělil?

Zapomněli jste na Mnichov? Řekové kritizují Česko, že chce o uprchlících jednat bez nich

Řecký ministr zahraničí si stěžuje, že nebyl přizván na mimořádný sumit zemí V4 o bezpečnosti Shengenu. Neodpustil si jímavou výtku na adresu Čechů, kteří summit pořádají jako předsednická země, že zrovna oni, kteří zažili Mnichovskou zradu, chtějí jednat o Řecku bez Řecka. Jedná se o typický euroblábol, tedy neférovou manipulaci, anebo lze připustit, že řecký ministr Kotzias již dočista pozbyl schopnosti kriticky myslet, nebo se vyjadřuje o něčem, co si zapomněl důkladně nastudovat. Rozdíl mezi zradou evropských mocností na předválečném Československu a aktuálnímu přístupu V4 k Řecku je totiž docela zřetelný.

Československo volalo o pomoc a spoléhalo se na to, že jej jeho spojenci podrží. Varovalo, že když tak neučiní, Hitler bude hrozbou pro celou Evropu, což se později ukázalo jako pravdivé. Přesto bylo na jednání v Mnichově svými spojenci zrazeno, o nás bez nás evropské mocnosti rozhodly, že československé pohraničí bude postoupeno Německu, což byl faktický počátek 2. světové války.

Naproti tomu Řecko nevolalo o pomoc. Naopak bylo svými spojenci vyzýváno, aby lépe zabezpečilo své hranice, které jsou zároveň hranicemi Evropské Unie a Shengenského prostoru. Spojenci zapřísahali Řecko, že když tak neučiní, ohrožuje stabilitu a bezpečnost svých spojenců. Řecko tyto opakované výzvy ignorovalo a odbývalo s tím, že nemůže nic dělat, nemůže přeci do uprchlíků střílet? Nabízenou pomoc svých spojenců při střežení řeckých hranic tato země jednoznačně odmítla.

Přitom do Řecka dál a dál proudily tisíce migantů denně. Pro Řeky to jistě není lehká situace, avšak rozhodli se to řešit tím, že tyto desetitisíce a statisíce migrantů budou prostě posílat dále do Evropy, přes Bulharsko či Makedoni. Svým způsobem tedy jen přehazují horký brambor na někoho jiného. Přehazují řešení problému na někoho jiného. Nepotřebují pomoc zkrátka proto, že problém přehodí na své spojence. Řecko vyrábí svým spojencům problém tím, že umožňuje statisícovým davům migrantů nekontrolovatelně proudit do nitra Evropské Unie a zároveň odmítá tento proud zastavit či jakkoli spolupracovat na jeho zastavení. Při tom se diví, že s ním po té V4 o řešení problému nechtějí jednat, což je paradoxní.

Je zde tedy zřetelný rozdíl – Československo volalo o pomoc a pomoc byla odmítnuta. Závazky spojenců nebyly dodrženy. Řecko bylo vyzýváno svými spojenci k tomu, aby jim pomohlo, a tuto pomoc odmítlo. Své závazky vůči spojencům nedodržuje. V rámci zákona paradoxů, dualit a protikladů je to tedy přesně naopak, než jak pan Kotzias tvrdí: Řecko zradilo své spojence tím, že odmítalo řešit problém, který jim způsobovalo.

Jestliže Řecko opakovaně deklarovalo, že není schopné chránit hranici Shengenu a zabránit dennímu přísunu tisíců uprchlíků, jestliže opakovaně deklarovalo, že nedovolí svým spojencům, aby vlastními prostředky hlídali řeckou námořní hranici, je logické, že země V4 uvažují o záložní alternativě, jak zabezpečit své hranice bez Řecka, a to posílením ostrahy na hranicích Bulharska a Makedonie, což jsou státy, které s touto pomocí souhlasí a proto byly na summit přizvány.

Lodě NATO budou bojovat proti pašerákům lidí v Egejském moři

Včera česká média vypustila do éteru podivuhodnou zprávu. NATO vyráží do Egejského moře, aby…. Ale to právě není jasné. Samozřejmě by vás hned napadlo, že vyráží chránit hranice Evropy proti přílivu uprchlíků. Avšak komentáře k cíli této mise zůstávají rozporuplné. Velitel NATO Jens Stoltenberg totiž uvedl, že …„Cílem mise není zastavování nebo zatlačování lodí s uprchlíky nazpět. NATO však poskytne důležité informace, aby pomohlo v boji proti pašování lidí“.

Generál Philip Breedlove, Vrchní velitel sil aliance v Evropě, se k určení cíle této námořní mise vyjádřil vyhýbavě: „Opravdu s vámi nemohu hovořit o tom, co bude jádrem mise a co ne. Rozhodli jsme se opravdu rychle a teď se musíme snažit a plnit některé vojenské úkoly..“

Ministr obrany Martin Stropnický zase tvrdí, že NATO bude pomáhat migrantům v Egejském moři, kteří pomoc budou potřebovat, ale současně platí, že je bude vracet zpět do Turecka, což je prý výsledkem dohody, s níž souhlasila jak řecká, tak turecká strana. „Jde o to se hlavně postavit pašerákům. Aby byl tento byznys narušen, aby dostal podstatného protivníka,“ dodal tajuplně.

Takže si to shrneme – nějaké lodě NATO vyrážejí do moře mezi Řeckem a Tureckem, ale o tom, co tam budou přesně dělat, říká každý pán něco jiného. Logické by asi bylo, kdyby tyto námořní síly zabraňovaly neštěstí při nichž na přetížených člunech utone mnoho lidí a zároveň bránily tomuto způsobu ilegální migrace a všechny takové ilegální migranty vracely zpět do Turecka s tím, že nedovoleným překročením hranic porušili zákon. To říká pan Stropnický, ale pan Stoltenberg to zase popírá. Naznačuje se, že akce je primárně zaměřená proti pašerákům, tedy nikoli k ochraně hranic EU. O zamezení migrace do EU tedy nejspíše nejde, jde o to dostat ji pod vlastní kontrolu a sebrat zisky pašerákům. Cesty migrantů do EU budou pokračovat na základě dohody, o které už je nějakou dobu slyšet a o níž dnes informoval Viktor Orbán. Tuto dohodu prý uzavřela A. Merkelová s tureckým prezidentem Erdoganem a týká se povinného odběru 500 000 migrantů z Turecka na území EU. Vážení přátelé, takovému jednání já říkám „o nás bez nás“, toto já přirovnávám k Mnichovské zradě.

Další rozměrem této zprávy je připomenutí, že hranice Řecka patrně bránit lze, a ne že nelze, jak dosud představitelé Řecka urputně tvrdili. Dle nich by museli do takových imigrantů střílet. Já tedy nemám vojenské ani policejní vzdělání, nejsem odborníkem na bezpečnostní otázky, dokonce nemám ani VŠ titul (což ovšem v dnešní době nic neznamená). Avšak od samého počátku mi bylo jasné, že je nejen možné, ale i nezbytné zabezpečit Řeckou hranici právě tímto způsobem. Tedy dostatečný počet lodí musí strážit řecké moře a každé podezřelé plavidlo, které tuto hranici překročí, žádat o identifikaci, nelegální migranty upozornit, že překračují zákon a musí se vrátit zpět do Turecka. Ve spolupráci s Tureckou stranou doprovodit takové plavidlo k tureckým břehům, případně vyzvednout utrmácené uprchlíky na palubu svých bezpečných lodí, poskytnout jim základní pomoc, eventuálně je převézt k ošetření do Řecka. Ale všechny, kdo takto ilegálně překračují hranici, nekompromisně vracet s tím, že je to nelegální a že takovýmto způsobem hranici překračovat nemohou a nesmí. O azyl v Evropě mohou požádat legálním způsobem v Turecku na určených místech. Nemusí při tom padnout jediný výstřel, nemusí být zabit jediný uprchlík, naopak zamezí se tragickým utonutím. Řecko i EU celou dobu tvrdily, že toto možné není, lidé schopní rozumné úvahy věděli od začátku, že to možné je.

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová se v souvislosti s touto misí nechala slyšet, ,že „je nutná okamžitá reakce a je důležité, abychom teď jednali rychle.“ Asi si z nás dělá legraci. Paní Uršula, stejně, jako celá EU celý rok spí a spí a spí, není ochotna hnout prstem pro řešení situace a najednou se probouzí a přichází na to, že musíme jednat rychle… Jenže už je pozdě. Lidé, kteří měli jednat rychle a nejednali rychle, nemohou nyní prohlašovat, že je třeba jednat rychle, protože zkrátka oni rychle nejednají. To je další euroblábol a nesmírný paradox. Tito lidé již ztratili důvěru, prokázali, že jsou neschopní, anebo naopak všeho schopní.

Dnes řecký ministr obrany prohlásil, že uvažuje o tom, že budou všechny migranty z Turecka vracet zpět. Dosud to nešlo a najednou to půjde. A nebude je nutné střílet, představte si. Prazvláštní obrat či procitnutí. Asi souvisí s dominovým efektem. Když zavře hranice Německo, musí je zavřít i Rakousko, po něm Slovinsko, Chorvatsko… A když se reálně uvažuje o zbudování nepropustné hranice na Makedonsko-Bulharské hranici s Řeckem, Řekové náhle procitají a chápou, že situaci musí řešit jinak, než nekonečnou expedicí migrantů dále do Evropy, že opravdu sami musí zastavit jejich přísun. To je konec jednoho euroblábolu.

Posadím migranty do autobusů a pošlu je do Unie, hrozil turecký prezident EU

Dozvěděli jsme se, jaká slova padla na listopadovém jednání mezi vrcholnými představiteli EU a Tureckým prezidentem. Mimochodem, tyto vrcholné představitele EU nikdo z nás nevolil a nikdo z nás netušil s jakým mandátem a jakými návrhy do Turecka jednou. Zpráva se však zaměřuje na slova, která použil prezident Erdogan. Při snaze vynutit si co největší ústupky od Evropské unie vyhrožoval, že posadí migranty do autobusů a pošle je do unie. Že je již nebudu zastavovat na hranicích v Drinopolu (dnes Edirne) jako dosud, ale nechají je projet dále.

Pan Erdogan patrně vychází z předpokladu, že tahá za delší stéblo, že je to on, kdo si může diktovat podmínky a EU je ten, komu teče do bot a kdo musí za každou cenu ustupovat. Neuvědomuje si, že jeho výhružku je možné v rámci zákona duality, paradoxů a protikladů obrátit v pravý opak. Tedy že to může být Evropská unie, kdo posadí migranty do autobusů a pošle je zpět do Turecka. Že EU, která dosud migranty z Turecka nechávala na své území proudit, takto činit náhle přestane. A potom statisíce uprchlíků zůstanou viset na krku právě Erdoganovi.

Chcete je snad střílet?“ Ptá se manipulativně Erdogan. Stejně by se mohli tázat představitelé EU, zda Erdogan bude střílet migranty, pokud mu je pošle zpátky.

Koneckonců paradoxně je to právě Erdogan, kdo má se střílením lidí bohaté zkušenosti. Nechává střílet lidi nejen v sousedních zemích ( Sýrie, Irák), střílí dokonce i vlastní obyvatelstvo, ať jsou to již Kurdové na východě země, nebo protestující demonstranti.

Pan Erdogan může být rád, že s ním ještě někdo je ochoten jednat, že se EU dosud chová jako spojenec. Těžko se domlouváte s někým, komu zároveň vyhrožujete a pokoušíte se jej manipulovat a vydírat.

Měkký postoj EU k Turecku pak začíná být málo pochopitelný a konzistentní.

Turecko svévolně překračuje hranice sousedních zemí a vojensky tam zasahuje, ale nikdo na něj zato neuvaluje sankce, tak jako na Rusko. Turecko dlouhodobě protiprávně okupuje část Kypru, opět žádné sankce tak, jako vůči Rusku za Krym. Turecko brutálně zasahuje proti menšině Kurdů i proti politickým oponentům, zavádí cenzuru, čímž se příliš neliší od jiných zemí v blízkovýchodním regionu, které jsou Evropskou unií kritizovány. Turecko kritizováno ani sankcionováno není. Erdogan je obyčejný oligarcha a diktátor, který spolupracuje s tzv. Islámským státem, přesto s ním EU jedná a nevyčítá mu to. Je to paradoxně Erdogan, kdo by se měl držet zpátky a příliš si nevyskakovat.

Ještě méně je pochopitelné, že toto neví představitelé EU a netlačí více na Turecko, ačkoli údajný prezident Juncker v jiných případech neváhá vystupovat pohotově ostře a nátlakově, například proti požadavkům zemí V4.

Zavedení práva šaría v České republice? Aktivista se podíval na fakta a toto zjistil

Právník, aktivista a dobrovolník pan Vrobel zjistil, proč se lidé u nás obávají islámu. Je to prý tím, že se bojí zavedení práva šaría. Gratuluji panu Vrobelovi k tomuto překvapivému zjištění, ale on také spočítal na základě faktů, že právo šaría u nás byt zavedeno nemůže.

Nejprve připomíná, že v ČR žije asi 20 tisíc muslimů a to je na zavedení šaríji málo. To je však jako argument  k vyvrácení obav ze šaríi a odporu velké části občanů k islámu slabé a nepoužitelné. Pokud občané vidí v šaríi ohrožení svých hodnot a svobod, mají právo to deklarovat. Dát tím najevo, že si nepřejí, aby se zdejší muslimská komunita rozšiřovala. U nás s muslimy není problém právě proto, že jich je tu dosud málo. V jiných zemích Evropy je situace jiná a tam již muslimové právo šaría požadují a praktikují. Občané ČR mají právo se vyjadřovat, zda takovou situaci chtějí dopustit i ve své zemi. A to právě v situaci, kdy se do Evropy valí tisíce muslimů denně a hrozí, že budou distribuováni i do ČR. Koneckonců – pokud je číslo 20 000 pravdivé, pak během posledních pěti let se počet muslimů v ČR téměř zdvojnásobil.

Pan Vrobel dále poučuje čtenáře, že většina muslimů u nás jsou etničtí Češi a o právo šaría neusilují, dokonce tvrdí, že by to bylo absurdní. Panu Vrobelovi by měl někdo vysvětlit, že u islámské ideologie, podobně jako je tomu u nacismu či bolševismu nespočívá nebezpečí v tom, že je někdo Arab, Němec nebo Rus, nýbrž v samotné ideologii. Neexistuje totiž muslim, který by právo šaría nepožadoval, nebo alespoň pasivně neschvaloval. Pan Vrobel netuší nic o českých muslimech a zapomněl si zjistit, že ti jsou často radikálnější, nežli mnozí jejich souvěrci z blízkého východu, což lze psychologicky vysvětlit už důvody, které je do náruče této ideologie vehnaly.

Muslimské komunity v evropských zemích, kde mají větší zastoupení, pochopitelně usilují u zavedení práva šaría, nijak to nezastírají a tato fakta si bez potíží může každý ověřit. Dokonce i bývalý šéf muslimů v ČR pan Sáňka to označil za přirozené. Ve Velké Británii již šaría funguje snad i s požehnáním zákona. V jiných zemích, ať už jde o Belgii, Holandsko, Francii, Švédsko a dalších je šaría praktikována v uzavřených komunitách i bez požehnání zákonem. To pan Vrobel neví. Asi si to vůbec nezjišťoval. Pak je ale s podivem, že se k problematice vyjadřuje z pozice odborníka – odborníka, který se nestihl ve svém oboru vzdělat. Muslimské právo šaría je v nesmiřitelném rozporu s právem evropským, založeným na deklaraci lidských práv. Pokud se obyvatelstvo naší země ztotožňuje s evropským právem, svobodami, které zajišťuje, hodnotami, které chrání, pak pochopitelně se obává práva šaría, které chce tyto svobody zrušit a tyto hodnoty zničit. To je legitimní a přirozené. Muslimové si počínají velmi aktivně a agresivně v prosazování svých hodnot a zákonů, které mají kořeny v temném středověku a s lidskými právy nijak nepočítají.

V další části svého elaborátu pan Vrobel vypočítává, že k zavedení práva šaría by musela být změněna ústava, což předpokládá 60% voličů, tedy 4 miliony aktivních muslimů, kteří tuto změnu budou požadovat. To je prý nesmysl a proto je obava obyvatel ČR ze zavedení šaríi nesmyslná. Pan Vrobel dosud nahlíží na svět z hlediska idealistického a teoretického. Doposud se však málo zkontaktoval s praktickou a realistickou částí života. Přeji mu, aby si i tyto dovednosti brzy osvojil. Pak bude moci operovat se skutečnými fakty a nikoli s hypotézami.

Ke změně zákonů totiž není třeba v naší zemi 4 milionů lidí, nýbrž pouhých 121. To je počet poslanců potřebných ke změně zákona. Ke změně zákona totiž není třeba podpory obyvatel, voličů. Mnoho zásadních zákonů bylo přijato naopak proti vůli většiny voličů.

Za druhé změna zákonů či dokonce ústavy nenastává tehdy, když se za ní postaví 4 miliony obyvatel. Ono stačí, když bude 10 milionů obyvatel mlčet.

Stačí tedy hlasitě křičící skupina několika tisíc muslimů, patřičně hyperkorektní úředníci a politici na odpovídajících místech a šaría je realizovaná jedna báseň. Nemusela by platit pro všechny, jen pro muslimy, ale to je přeci jedno. Jednalo by se již o rozpor s dosavadním právním řádem. Při přísunu dalších a dalších statisíců muslimů do Evropy hrozí, že při určitém podílu obyvatel začnou požadovat šaríu pro všechny, tak, jak to muslimové dělají ve všech zemích, kde k takovému přečíslení došlo. Z mírumilovných chudáků se náhle stávají nenávistné bestie ve jménu (al)Lá(h)a vyhánějící či vraždící nevěřící. Všechna tato fakta jsou známa. Proti nim se občané raději s předstihem vymezují a varují před nimi.

Každopádně to znamená že hrátky s čísly, které pan Vrobel předvedl, jsou bezpředmětné.

Právo Šaría muslimové praktikují v Evropských zemích bez toho, aby jim to většina voličů schválila. Agresivně napadají všechny, muslimy i nemuslimy, u nichž se jim pozdává, že se nechovají v souladu s tímto středověkým zlořádem, které vymyslel zločinec, vrah, lhář, pedofil a diktátor Mohamed. Jedna šaría zóna ve městě dokáže ztrpčit, ba zničit život všem jeho obyvatelům, kteří tuto středověkou pitomost odmítají. A Hyperkorektní politika vítězící v EU proti takovému agresivnímu islámu nechce a odmítá zakročit. Toto nebezpečí hrozí i v ČR. Toho se lidé v ČR bojí, to nechtějí, to odmítají. Teoretické úvahy pana Vrobela, že zde žádná šaría nehrozí, tedy nemají s realitou a fakty mnoho společného a jsou dočista k ničemu. Jsou typickou ukázkou euroblábolů.


Milí čtenáři, takto bych mohl pokračovat ještě dlouho, materiálu ke zpracování je tolik, že kdyby mě takové úvahy měly živit, byl bych zakrátko milionářem. Budu v této rubrice pokračovat vždy, když to půjde.

Mou snahou je připomenout vám v dnešní době, kdy jsme bombardováni denně eurobláboly se zvyšující se kadencí, abychom nepřestali kriticky a samostatně myslet, abychom si o všem zjišťovali co nejvíce informací z co nejvíce zdrojů. Abychom nepodléhali jednoduchým ideologickým soudům, které mají spíše manipulativně podpořit a ospravedlnit nějaký politický postup, nežli nalézt pravdu a setrvat v postoji vyváženém. Mějte na paměti zákon dualit, protikladů a paradoxů, na který v blozích dlouhodobě upozorňuji a který se odráží ve všech projevech tohoto světa. Je nutné vždy vidět obě strany mince. Jedna strana není mince. Druhá strana není mince. Minci tvoří dvě strany dohromady. Tuto dualitu překonat a aktivně udržovat rovnováhu – vyvarováním se extrémních skutků i slov a tvrdým potíráním extrémních narušovatelů rovnováhy.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama