Reklama
 
Blog | Jakub Procházka

Paradoxy euroblábolů (1. 2. 2018)

Milí přátelé, euroblábolů se denně zjeví v mediálním vesmíru spousty, rostoucí tsunami se na nás valí s mocnou intenzitou. Navzdory všem výkladům vzdělaných hlav věřím v přirozený rozum člověka a dokonce i v přirozený rozum kolektivu, například národa. Lidé zkrátka ve velké míře stupidnost euroblábolů dokáží odhalit sami. Vystačí k tomu zdravý, jasný rozum a odstup od jakéhokoli ideologieckého pojetí. Proč tedy na eurobláboly upozorňovat, proč se jimi zabývat? Asi již jen  z čiré radosti, řekněme, že je to můj koníček.
Připomeňme si zákon duality, k němuž skromě doplňuji svou vlastní definici – kde je pravda, tak je paradox a kde je paradox, tam je i pravda.
Je již dlouho zřejmé, že eurosoudružské mávání praporem humanity, svobody, lidských práv, je přečasto zatíženo paradoxem, neb eurosoudruzi ve výsledku vlastně hájí pravý opak toho, co hlásají. Krásný ilustrativní příklad z poslední doby – v Íránu chtějí svobodu, eurooudruzi a hejna odborníků na lidská práva  k tomu mlčí. Hájí totiž svobodu přesně opačnou:

Na ulici si sundávají hidžáby, lidé je oslavují jako hrdinky. Íránky vyvolaly „šátkovou revoluci“

Zatímco v naší západní, demokratické, svobodné, vyspělé společnosti neutichá halasné volání uvědomělých eurosoudružek a eurosoudruhů po tom, že ženy mají právo svobodně chodit s látkou obalenou kolem hlavy, v muslimských zemích sílí a neutichá volání svobodomyslných žen po tom, že mají právo nechodit s hlavou obalenou látkou. Ve druhém případě se to však kupodivu obejde v naší společnosti v tichosti, bez halasného volání eurosoudružek a eurosoudruhů po svobodě. Zatímco hlavu chtějí ženám balit do látky vyznavači ultrakonzervativní, klerofašistické, bigotní, anachronické a netolerantní islámské ideologie, v muslimských zemích si odmítají balit hlavu do látky vyznavačky svobodomyslnosti, volnosti, pokroku, inspirované evropskou kulturou. Nesmírně paradoxní je tedy ryk eurosoudružek a eurosoudruhů, kteří se zašťiťují pokrokem, liberálností a humanismem, nebo dokonce evropskými hodnotami, neboť svou podporou balení hlav muslimských žen do látky obhajují právě ultrakonzervativní, klerofašistickou, zpátečnickou, šovinistickou a nesvobodnou islámskou doktrínu. Podpořit svobodu žen v muslimských zemích, které se chtějí zbavit směšné povinnosti nosit látkový obal hlavy, se však zdráhají. V západním, samozřejmě pokrokovém a liberálním diskurzu se uhnízdil takový paradox. Ten hlásá, že jakákoli kritika muslimů znamená automaticky nálepku fašisty, ksenofóba a nenávistníka, který nepochopil pokrok a navíc je ještě nejspíš řízen z Moskvy. Ženy, které nechtějí nosit látkový obal hlavy, což jim nařídil nějaký konzervativní, fašistický imám, tak jsou z pohledu eurosoudruhů zřejmě samy fašistky. Podpory eurosoudruhů se jejich svoboda nedočká.
Paradoxnost a zrůdnost stále sílící eurosoudružské ideologie je zcela zřetelná. Ti, kteří si říkají liberálové, stoupenci humanismu a pokroku, tak věcně proti svobodě, lidskosti a pokroku bojují. Sami se stávají kryptofašisty a fundamentalisty. Komunisté v 50. letech  také byli přesvědčeni o své pokrokovosti. Bohužel však uvrhli naší zemi zpět do středověku. Není divu, že málo lidí u nás má chuť si tuto zkušenost zopakovat.
A douška na závěr – každý si jistě snadno odvodí, na které světové straně je nyní vidět snaha o pokrok a na které zpátečnická snaha o konzervativní fašismus. Dálný východ volá zoufale po svobodě, avšak konzervativní síly u moci tomu brání. Na území západní Evropy, kterou jsem si zvykli doprovázet přívlastkem „vyspělá“ se volá po zavádění pravidel omezujících svobodu, avšak svobodně nastavený, staletí cizelovaný právní rámec evropské kultury tyto eurosoudružské snahy poněkud brzdí. Nevydrží to dlouho. Nebezpečnou eurosoudružskou ideologii je nutné definitivně odmítnout, i kdyby to mělo znamenat vystoupení z EU.

Reklama