Reklama
 
Blog | Jakub Procházka

Metla hyperkorektního hyperhumanismu, aneb zákon vyrovnání

Některá česká média přinesla aktuálně zprávu o tom, kterak ruský lékař ubil pacienta přímo v ordinaci. Zpráva je doplněna autentickým videem celé události doprovozeným nezbytnými titulky „Hrůza“, Šokující“ a podobně.

Viz třeba zde: Ruský lékař zbil pacienta, který prý napadl sestru. Už ho neoživil 

Poměrně jednoznačně vyznívající zpráva o jakémci šíleném lékaři však může skrývat celou řadu velmi hlubokých, závažných, aktuálních konotací.

Reklama

Čin a chování ruského lékaře, jehož na videu sledujeme, jsou pochopitelně přehnané, extrémní a odsouzeníhodné. Ovšem jako vždy je nutné vidět celý obraz – tedy obě strany mince. Zpráva uvádí, že tento lékař se prý zastal sestry, kterou předtím ubitý pacient v čekárně napadl kopnutím. Řekněme si rovnou – kopat do sestry může jen hovado a magor. Pokud se takové případy útoků na zdravotní sestru zmíněného doktora nakumulovaly tak, že tento byl poslední kapkou do příslovečného poháru, pak se pan doktor naštval, a  snad si řekl, že jeho sesty už nikdo bít nebude. Zkrátka mu ruply nervy, a šel si to s provinilcem vyřídit. Přehnal to a nyní z toho bude mít sám velké problémy.

Tato nešťastná příhoda však nastoluje otázku, zda smí pacienti bít a kopat do zdravotních sestřiček? A jak se proti takovému jednání může zdravotnický pesonál bránit, jestliže umravňujícím výtkám a pokárání se agresivní pacient pouze směje? Jak chrání stát zdravotnický personál, respektive jak trestá takové agresory?
Je třeba, aby lidé věděli to, o čem se nesmí mluvit, nesmí psát. Že útoky pacientů na zdravotní sestry jsou na denním pořádku, a to nejen v Rusku, ale i v českých nemocnicích. Přitom vezměme v úvahu, že tyto sestry bývají často slabé dívky a ženy, které se rozhodly svůj život zasvětit tomuto poslání – péči o nemocné. Tuto náročnou práci jinak než jako poslání vykonávat nelze, vzhledem k současnému platovému ohodnocení. Zvedat stokilového člověka, utírat pokaděnou zadnici nebo ošetřovat hnisavé boláky,  to není nic příjemného. Za tuto péči se sestry dočkají denně (vím to z první ruky) surových ran pěstí, kopanců, strkání, plácání po zadku, sprostých, vulgárních urážek nejhrubšího zrna a dalších útoků od pacientů, kteří by měli být vděčni za to, že se o ně sestry starají. Agresivní přitom nebývají jen opilci nebo pomatení lidé. Někteří pacienti si zkrátka zvykli uvažovat o ošetřujícím zdravotnickém personálu jako o služkách, otrokyních či kurvách, mají pocit, že si k nim mohou vše dovolit. A nikdo jim ten pocit nevyvrací. Nikdo je za to netrestá.

Zdravotní sestry se proti takovým útokům nesmí bránit, nesmí se ohradit, vždyť pacient je chudák, k němuž jsou povinny se chovat slušně a hezky.  Musí se podle směrnic usmívat a dělat jako by nic, protože pan pacient by si mohl stěžovat. On má práva, sestra ne. Sestra si může stěžovat nadřízenému, který může pacientovi domluvit, ale většinou to neudělá a pokud ano, s pacientem to nikterak nehne. Nadále má pocit, že si může dovolit vše a projde mu to. Je mu to k smíchu. Vidíme tedy jakousi disproporci mezi právy. Když vás někdo nakopne nebo praští pěstí – navíc pokud jste dívka -pak je to zločinec. Musí být potrestán. Pokud jste však pacient, tam pro vás toto neplatí, můžete dívky bít a urážet jak se vám zlíbí, nikdo na vás nemůže. Extrémní denodenní bití zdravotních sestřiček agresivními pacienty tedy zákonitě jednou vyvolá podobně extrémní odplatu.
Problém se musí vidět komplexně.
Problém se musí řešit komplexně.
Musí se odstranit extrémní nerovnováha. Pacient musí mít nejen práva, ale i povinnosti, jak se smí chovat a jak nesmí. Stejná práva na ochranu musí mít jednoznačně i zdravotnický personál.
Současný stav je výsledkem hyperhumanistické hyperkorektnosti. Jedna strana je chráněna a druhá nikoli. To je jako kdyby jedno družstvo fotbalistů smělo kopat do míče a druhé nikoli. Které asi zvítězí? Je to spravedlivé? Není. Musí se to změnit. Tento šílený diskurs působí rozkladně na celou společnost.

Aktuálně vidíme zcela jasně, že tato hyperhumanistická hyperkorektnost se navlas stejným způsobem uplatňuje i případě takzvaných migrantů. Alespoň v Německu to tak vidíme. Migrant má práva, musíme se k němu chovat hezky! Denodenně přitom migranti na někoho útočí, kradou, znásilňují, bijí, nadávají, znečišťují, vyhrožují, urážejí… Ale občan, a dokonce ani policista jim nesmí nic říci, protože pan migrant má práva. Dosud vám noviny a televize o těchto denodenních zločinech nic neříkaly. Přitom se děly všude, v celé západní Evropě, kde se ocitly větší skupiny přistěhovalců, převážně muslimů. V době internetu a sdílení však není těžké si tyto informace, třeba v podobě autentického videa, vyhledat.

Nyní, po silvestrovských událostech v Německu, již víme, že novináři vám dosud takové věci říkat NESMĚLI. Říká se tomu CENZURA. Nesmělo se za žádnou cenu negativně hovořit o imigrantech. Nechtěli, abyste se dozvěděli PRAVDU. Podobné selektivní zamlčování určitých skutečností, které se ideologicky nehodí vládnoucímu uskupení, si pamatujeme z doby ČSSR a vlády jedné strany. V roce 1989 jsem se shodli, že zamlčování pravdy je NEPŘIJATELNÉ. Koneckonců původní název periodika, na jehož serveru je umístěn tento blog, zněl Necenzurované noviny. Události v Kolíně nad Rýnem však byly tak masové, že je již zamlčovat nelze. A najednou se dozvídáme vše i  z masmédií.
Ale zpět k meritu věci. Migrantům jsou přiznána široká práva. Ale vědí také, že mají nějaké povinnosti? Vymáhá stát po nich účinně jejich plnění? Je schopen trestat jejich neplnění?
Zdá se, že nikoli, situace v této záležitosti je podobná, jako u sestřiček bitých pacienty.

Také páni migranti se domnívají, že si mohou dělat co chtějí a nevztahují se na ně žádná pravidla, žádné povinnosti. Oni je neuznávají, jak ostatně sami říkají. Tito lidé se sem nepřišli integrovat, ale brát si, co chtějí, nárokovat si práva, užívat si výdobytky evropské civilizace, aniž by jakkoli přispěli k jejich budování a udržování. Naopak – svých chováním tyto výdobytky ničí a likvidují.
Je otázkou času, kdy přijde extrémní odplata a nějaký z těch drzých, násilnických migrantů dostane tolik po hubě, že již nevstane.
Neříkám, že si to přeji.
Říkám, že to zákonitě nastane.
Extrém musí být vyrovnán opačným extrémem. Takový je zákon vesmíru.
Jako vždy upozorňuji na zákon duality, zákon rovnováhy, který byl i v tomto případě porušen.
Náprava musí přijít tak, že se stav uvede do kýžené rovnováhy. Tedy že pan migrant musí být naučen, že má sice práva, ale má také povinnosti, jak se smí chovat a jak nesmí. A pokud tyto povinnosti nedodrží, musí přijít bez řečí přísný trest. Jinak to nejde. Hyperkorektnost je jako fašismus.

ELE606d18_WR02_GERMANY_ASSAULTS_0105_11