Reklama
 
Blog | Jakub Procházka

Tajné signály Febiofestu 2016 – III.

V předchozích prvním a druhém díle jsem popsal 9 vzorkových filmů z Febiofestu ročníku 2016. Společných znaků lze u nich vypozorovat několik. Některé jsem si uvědomil hned po projekci prvního či druhého filmu, jiné se mi vyjevily až s dalšími projekcemi, další jsem si uvědomil teprve později, s časovým odstupem.

Prvním společným tématem, které mne uhodilo do očí, je, že hrdinové všech filmů jsou cizinci. Ocitli se v prostředí, kde nejsou doma. Jsou obklopeni cizím prostředím, kde panují jiné zvyky, jiné zákony, hodnoty, lidé se zde chovají jinak. Filmový hrdina si zpravidla nejprve chce uchovat své zvyky, to, co on považuje za domácí, co je pro něj přirozené. Věří, že tak může v této cizí společnosti fungovat, že je možné nějaké soužití víceméně oddělených kultur či komunit vedle sebe. Každý z nich se však nakonec dostane do konfliktů tak zásadních, že je jasné, že takhle to nefunguje. Je to falešný blud, idealizace světa. Hrdina je nucen k nějakému rozhodnutí a volí si pak některou z cest na pomyslném rozcestí. Buď se přizpůsobí a splyne se okolím a  přijme jeho normy, nebo s ním vstoupí do konfliktu, ne-li do války, aby své vidění a cítění světa uhájil. Může se také pokusit uniknout pryč a hledat svůj domov někde jinde, nebo se pokusit vykonstruovat řešení, které všechny rozpory překlene.

Tak, jako hrdina nějak reaguje na společnost, tak také společnost reaguje na hrdinu a jeho kroky. Situace vždy dospěje ke dramatickému konci, někdy dobrému, někdy zlému, výsledek je různý. Hrdina-cizinec však vždy něco ztratí. Někdy je obětován sám, někdy jeho blízcí, někdy něco jiného důležitého.

Aby nebylo pochyb, shrneme si, jak se to projevuje ve vzorkových filmech. Kouzelník Dirk Ohm je Němec, který se ocitl v Norsku. Bůhví kam utíká a proč, hledá ideální domov? Místní jej zprvu podezírají, Dirk poznává jejich odlišnou mentalitu a rázovitost zdejšího kraje. Ač nemusí, začleňuje se do jejich komunity, pomáhá najít zmizelou dívku. Nakonec sám zmizí – stal se obětí zdejší drsné přírody, ukončil svůj život dobrovolně, nebo záměrně zmizel, aby měl opravdový klid?

Reklama

Olga Hepnarová je cizinkou v prostředí, v němž žije. Nikoli národnostně, ale způsobem myšlení, života, hodnotami, cíli. Někdo jako ona vskutku nemůže bezkonfliktně žít v ČSSR v 70. letech. Vymezuje se vůči společnosti,dělí lidi na „já“ a „Vy“. Je osobou s psychickou poruchou, která je nucena žít ve světě „normálních“. Sama se označí za cizinku.

Olga

Dan i Lena z filmu Kolonie jsou opět Němci. Tentokrát se ocitli v Chille. Jsou okouzleni místní levicovou revolucí, v níž se cítí svobodně jako součást společnosti. Po vojenském puči gen. Pinnocheta se ocitnou v uzavřené kolonii vedené opět Němcem, bývalým nacistou. Tam se dobře necítí. Jsou omezeni na svobodě, nemají prostor pro vlastní vůli. Jejich vlastní velvyslanec je zradí, ale doma v Německu se opět cítí v bezpečí. Kde jsou tedy vlastně doma, co vlastně chtějí?

Dain a Wawa z filmu Tana se vzepřou systému, v němž funguje jejich kmenová společnost. Následují hlas srdce a náhle se stávají osamocenými cizinci ve vlastní zemi. Chtějí jiná pravidla, ale nestihnou je ani hledat a určit.

Pierre ve filmu Červená země je Belgičan, který se ocitl v Argentině. Snaží se být férový k místním dělníkům, ale kulturní rozdílnost pozná teprve když pochopí jejich útrapy a přidá se na jejich stranu. Do té doby žil odděleně, měl jiné hodnoty, jiné starosti, jiné vidění světa. Dělníci z pralesa nemají kam jít, nemohou se vrátit do Belgie, jedná se o jejich zemi a jejich životy.

image.aspx2X
V Domovině je to téma zřetelné, ve Švýcarsku žijí místní Švýcaři i přistěhovalci z různých částí světa. Je vidět, jak všichni přemýšlí a chovají se jinak, mají jiné plány, jiné hodnoty, jiný způsob řešení problémů, problémy vidí všichni jinde. Při útěku ze země  se každá národnost chová jinak, pro Chorvaty je celkem jedno, jestli budou žít v Německu či Švýcarsku, pro rodilé Švýcary je ztráta vlastní země těžší, vědí, že své zvyky mohou naplno uplatňovat pouze ve své vlastní zemi, jinde to neplatí. Každý má svou vlast, s níž je spojen a nikdy nemůže chápat zemi, do níž přimigruje, ani ontologii zdejších hodnot a zvyků, které se cizelovaly po staletí.

Do francouzské rodiny ve filmu Kovbojové se vkrade jako cizorodý prvek muslimská kultura. Muslimští přistěhovalci žijí ve Francii již dlouho, ale v podstatě jako oddělená, paralelní společnost, nesplynuli s Francouzi, mají stále odlišné zvyky, víru, vidění světa i hodnoty. Francouzská dívka Kelly podlehne v mladickém poblouznění muslimizačnímu ideologickému vymytí mozku svého kamaráda Ahmeda a společně utíkají od svých rodin, od svých kořenů, dosavadních zvyků, hodnot, vidění světa, za přísně muslimským životem, který nezná nic jiného, než náboženské předpisy. Zde jsou hrdiny otec a bratr Kelly, kteří, ač nejsou  ve své zemi cizinci, musí právě oni učinit rozhodnutí a svou vlastní kulturu nějak hájit, hájit vlastní rodinu před vlivem kultury cizorodé, uzurpátorské. Chtějí Kelly najít, zachránit, dát znovu dohromady nepřirozeně roztrženou rodinu. Koncept tradiční kultury a možnosti svobodně si svou kulturu vybrat a určit, zde vstupuje do konfliktu. Který z nich má pravdu?

Ve filmu Sběratel mrtvol je téma cizince přítomno v několika příbězích. Jednak v animozitě hlavního hrdiny Itsa a jeho rómského parťáka Avery, který si několikrát, spíže v žertu stěžuje, že je od Bulharů diskriminovaný. Avera a Itso představují zcela rozdílné typy přístupu k životu, obecně ilustrují rozdíl mezi rómskou menšinou, a bulharskou – potažmo evropskou většinou. Další příběh se nabízí ve střetu Itsa a Katji, resp. jejich dvou světů. Poctivý dělník Itso nijak nezapadá do „velkého“ elitářského světa, o němž Katja sní, a který pro ni ztělesňuje světácký mafián Rocco, ale i její první manžel, který utekl do ciziny – do Švýcarska. Itso si myslel, že s Katjou může žít, ale po vyhroceném dramatickém konfliktu pochopí, že jejich světy jsou si cizí. A do třetice lze uvažovat obecnou otázku, zda slušný, hodný a čestný Itso vůbec může žít ve společnosti, která je docela jiná? Itso je cizincem v okolním světě nikoli národnostně či etnicky, ale svým charakterem, hodnotami, představou o světě. Iluze možné koexistence nakonec vezme za  své, když Itso v konfrontaci s tvrdostí světa poruší svoje zásady a dopustí se vraždy. Tu vyhodnotí jako nejlepší východisko, jak čelit zlu, s nímž se setkal. Jeho dobro nemohlo zůstat jen u deklarací. Aby mělo smysl a váhu v tomto světě, musí jej podpořit činem.

V podivném Epitafu cizince nemusíme dlouho hledat. Jsou jimi Španělé, kteří se usadili v Mexiku, zemi původních obyvatel. Ti měli opět jinou víru, jiné hodnoty, způsob života, myšlení, módu, než noví dobyvatelé. Předpokládal-li kdo, že mohou žít tyto zcela odlišné kultury bok po boku vedle sebe, mýlil se. Španělé přišli s jasným úmyslem novou zemi ovládnout a její obyvatele si podmanit a vnutit jim svou kulturu, své zvyky a především svou víru, jíž své konání ospravedlňují. Celý výstup na sopku s ideologickým projevem na jejím vrcholu nesvědčí o ničem jiném. Indiáni, aniž by to tušili, se pomalu stávají cizinci ve své vlastní zemi a budou nuceni se přizpůsobovat.


Zpočátku jsem věnoval velkou pozornost národnosti hrdinů-cizinců. Dirk Ohm byl Němec, Olga Hepnarová má původem německé jméno, později ve vazbě tvrdila, že je dcerou nějakého barona s německým jménem, jež jsem již zapomněl (možná to jméno měla z literatury – hodně ve vazbě četla, nebo jí trochu přeskočilo vlivem dlouhodobé izolace). Dan i Lena z Kolonie jsou opět Němci. První tři filmy vskutku napovídaly, že Němec je cizincem, Němec musí zemřít, nebo alespoň něco ztratit. Další filmy to však již nepotvrzují. Pierre je Belgičan – u  něj lze ještě říci, že je také Anglosas. Ale pak tu máme Francouze, Bulhara, Španěly a domorodce z ostrova Tanna. Že by se téma týkalo pouze Němců, se tedy nepotvrdilo, ačkoli 3 z 9. filmů je hodně a podíváme li se do současné Evropy, Němci jsou vskutku národ v ohrožení a dostávají co proto. Pokud se nevzchopí a nezačnou se bránit nátlaku cizích kultur, etnik a klero-ideologií, zmizí tak, jako Dirk Ohm, v horším případě budou popraveni jako Olga Hepnarová, nebo alespoň omezeni v lágrech, jako Dan s Lenou.


Zmínil jsem se o tom, že hrdina-cizinec vždy něco ztratí, někdy dokonce svůj život. Vždy velmi riskuje a do sázky dává úplně vše. Pojďme si opět exkurzí projít všech devět filmů a ukažme si, co v nich hrdina ztrácí, co riskuje a všimněme si také z jakých důvodů, či motivů.

Dirk Ohm nejprve téměř přijde o život, pak pomáhá hledat pohřešovanou dívku, s níž je nějak  zvláštně spojen. Jakmile je dívka nalezena, Dirk mizí. Pravděpodobně utonul v řece, ale jistě to nikdo neví. Dobrovolně přijel do této drsné severské země hledat asi nový život, ale ani zde neunikl pravděpodobně nějakým vnitřním démonům, před nimiž chtěl utéci. Smrt kolem něho kroužila celou dobu, až se smyčka stáhla.

Olga Hepnarová se cítila být duševním mrzákem. Má pocit, že skoro nežije. Okolím je odmalička odmítána, vysmívána, šikanována, znevažována, včetně vlastní rodiny. V dětství málem upálila svou sestru. Když zjistí, že nemůže uniknout, nikde to pro ní není lepší, viní z toho „společnost“ bez rozlišení individuální viny. Autem zavraždí 12 lidí. Ví, že bude potrestána a žádá pro sebe trest smrti. Nakonec je popravena. Opět neunikla svým vnitřním démonům a smyčka se kolem ní utáhla. Doslova.

V Kolonii Dan odjel do jiné země, věří, že právě zde může pomoci zrealizovat lepší svět, v němž se bude cítit dobře. Celý jeho pokus se zhroutí po vojenském puči. Nejen, že přišel o svůj sen, ale po krutém mučení málem přišel o život. Je držen v pracovním táboře s přísným režimem, odtržen od všeho a všech, které měl rád. Lenu politika nezajímá, ale nechce svou lásku ztratit. Riskuje úplně vše, s nasazením života se dostane do Kolonie, aby s Dan sdílela i tento krušný život a pomohla mu utéci. Nakonec se jim to přes všechny překážky podaří. Nezískají to, co chtěli, jen zachrání holý život, ale vydají světu svědectví o hrůzách a bezpráví, které se děje lidem v Chille.

Ve filmu Tanna Wawa s Dainem utíkají před starým světem, který je omezuje a volí život psanců ve dvou s nejasnou budoucností. Riskují ztrátu bezpečí a jistot života ve svém kmeni, svou dosavadní identitu a způsob života. Riskují i tvrdou pomstu svého kmene za svou vzpouru. Když zjistí, že uniknout nemohou, nemohou žít dle svých přání a citů, raději volí dobrovolnou smrt, než vidinu života, v němž by byli nuceni k odloučení.

Červené zemi Pierre riskuje své postavení, práci, dosavadní jistoty a komfort, nakonec i své bezpečí a svůj život a život své rodiny. V důsledku událostí zemře jeho žena. Ale právě pro ni a z jejího popudu se přidal na stranu stávkujících dělníků. Před tím musel v sebeobraně zabít svého nejbližšího parťáka, který ho zradil – firma jej najala, aby Sierra zabil. Pierre nitřně přemohl své démony, nakonec nemohl jít proti lidskosti, nemohl jít za svými zájmy přes mrtvoly. Nemohl ani ustupovat bezskrupulóznosti firmy. Udělal vše pro to, aby uchránil životy jiných a sám při tom přišel o ten nejbližší. Přes tuto ztrátu zvítězil a jde dál.

Domovině všichni přicházejí o své jistoty, dosavadní způsob života, svou bezpečnost, identitu a vlast. Někteří se rozhodnou tyto hodnoty hájit, někteří hájí jen své sobecké nízké individuální zájmy, jež jsou vlastně nicotné. Ztrácí všichni. Někteří přijdou o život. Ti, kteří se dokážou včas všeho vzdát, rozpoznat, co je nejdůležitější, překonají své démony, ti jdou dále a mají před sebou novou budoucnost.

160543767_a217ba

Kovbojích Alain ztrácí nejprve dceru, pak přízeň zbytku rodiny a přátel, nakonec přichází o život. To vše riskoval, aby našel svou dceru a dal rodinu znovu dohromady. Chtěl obnovit předchozí stav, což nebylo možné a Alain to nedokázal vidět. Nepřekonal svou posedlost a prohrál. Myšlenka dát rodinu dohromady je však pozitivní a jeho syn Kid se jí chopí lépe. Vzdává se pohodlného života, riskuje svůj vlastní život, nelituje peněz, aby svou sestru našel. Je nucen zabít jejího prvního manžela. Přes všechny peripetie se vyhne nástrahám svých vnitřních démonů a svou sestru najde. Netrvá na obnovení předchozího stavu. Jde dál, silnější.

Starý mládenec Itso ve Sběrateli mrtvol setkáním s Katjou vstoupí do jiného světa. V něm neobstojí ten, kdo je vždy za každou cenu hodný a dobrý. Itso se zpronevěří všem svým zásadám, resp. je totálně přehodnotí a uzná, že neplatí za všech okolností, když se pro dobrou věc dopustí vraždy. Vraždou však on sám nic nezíská, nedělá to pro sebe. Katju, kterou tím chtěl chránit, pustí k vodě, neboť ví, že to již není žena jeho snů, jak se dlouho domníval. Strhne své růžové brýle, překoná své démony, udělá to nejlepší, co může. Právě proto, že se zbavil všeho starého a nefunkčního, mohlo  v jeho životě dojít k obratu, když štěstí našel u své obyčejné, ale hodné a milé kolegyně.


Abychom pochopili téma Tajných signálů v plné šíři i hloubce, shrňme si, co se tedy našim cizincům vlastně přihodilo? Hrdina zprvu cítí, že  ve světě, v němž se narodil a v němž žije, neodpovídá vše jeho představám, potřebám, pocitům. Sebere se tedy a opustí tento starý svět, následkem čehož se, logicky, ocitne ve světě jiném. Vydá se tedy na cestu. Věří, že nový svět, do něhož sebevědomě přijede, bude odpovídat jeho představám, pocitům, potřebám. Zpočátku to tak vypadá, ale je to vždy pouze iluze. Svět, do něhož hrdina vstoupí, a v němž se stává cizincem, měl totiž svá vlastní pravidla, hodnoty a zvyklosti dávno před tím, než do něj náš hrdina přišel. Hrdina má však snahu uplatňovat své představy uspokojující své potřeby v tomto novém světě, nové zemi.

Připomeňme si, jak Dan ve filmu Kolonie hřímá k davu na levicové demonstraci: „Přijel jsem do Chille před 4 měsíci a přijal je za své. Tato země však potřebuje solidaritu! Vyhrajeme!“ Všimněme si, Němec Dan, se svými salonně-levicovými ideály, připutuje do Chille, rozhoduje, že jej přijal za své (neptá se, zda Chille přijalo za svého jeho) a určuje, co tato země potřebuje a jak to dopadne. A ostatní hrdinové filmů na tom nejsou lépe.

68bb8b9f-f28a-11e5-af88-9c8e9959be16

Hepnarová věří, že vše se vyřeší, když se odstěhuje pryč od rodiny do malé chaty. Když si koupí auto, které jí dává pocit nezávislosti. Jenže kolem jsou pořád nějací lidé, celá společnost, která nehodlá přistoupit na to, jak jim Olga dává najevo své pohrdání a odlišnost.

Itso věří, že se konečně zamiloval, když našel ženu svých snů – Katju. Vstupem do jejího světa však seznal, že jeho hodnoty v tomto novém světě nefungují, jeho potřeby nejsou uspokojeny, on tu nic neřídí.

Dirk Ohm poznává, že v Norsku je všechno trochu jinak, může se snažit jak chce. Především ho překvapí drsná příroda a mráz, který se mu stal jednou málem a podruhé nejspíš definitivně osudným.

Wawa s Dainem prchají od svého kmene, aby  mohli žít podle svých představ a uspokojit své potřeby, které kmen potíral. Nový svět, v němž se pramálo vyznají, jim však nevychází vstříc. Panují tu jiné poměry, je těžké se uživit. Nemají nic promyšleno, jsou strašně naivní.

Pierre v Červené zemi si myslí, že si přijede do exotické země, a jako vzdělaný cizinec si tu bude dělat fajnového managera a předstírat, jak místním rozumí. Zřejmě dostal šanci v kariéře, kterou by doma nedostal. Věří, že právě zde bude pro něj ráj na zemi a vypadá to tak do doby, než pocítí, jak odlišný život žije on, na rozdíl od místních dělníků.

O španělském rytíři škrábajícím se na Popokatepetl ani nemá cenu mluvit. Věří, že právě zde, v této nové zemi, může vyrůst tak, jak by doma nemohl. Může se zapsat do historie a síně slávy, když bude šířit víru v Krista a slávu a moc španělského Krále.

Všichni tito hrdinové, ač se zdají být jejich úmysly a pohnutky jakkoli ušlechtilé a správné, jednají ve skutečnosti naprosto sobecky. Ignorují fakt, že nová země, nový svět, do něhož utíkají, má svá dávná pravidla a hodnoty založené na zkušenostech a místních specifických podmínkách. Že tu žijí lidé, kterým jsou tato pravidla vlastní. Nemohou jim najednou začít vnucovat svá a čekat, že to půjde jako po másle. Sobeckost, ideologická zaslepenost a naivita hrdiny způsobí, že nakonec stojí v nějakém konfliktu s novým prostředím, jeho obyvateli, jeho řádem, hodnotami, potřebami, životním stylem. Stojí zároveň v konfliktu vnitřním, neboť se náhle musí rozhodnout, jak se zachovat.

Udělám malou odbočku, abych rozvinul téma, jehož jsem si povšiml již u dvou posledních ročníků. Totiž že zvyky a hodnoty každé společnosti vycházejí z prostředí, v němž vznikla a v němž žije, a jsou nepřenosné. Obzvláště jsem si to uvědomil u filmu Tanna, který byl sondou do života domorodců na tichomořském ostrově, kteří jsou v podstatě stejní, jako my, ale jejich společnost funguje odlišně. Mají jen prales, který je chrání a živí, sopku, jako uctívaný symbol nadpřirozena a moudrého starce, který zastupuje soudy. Nic nad tím už není. Konflikty mezi kmeny se běžně řeší násilně a žádný mezinárodní soud nebo policie s tím nic neudělá.

Jinde, třeba na tržišti v Bagdádu, nebo na nábřeží v Kodani či v berlínské hospůdce by asi těžko mohly holky běhat nahé jen s banánovou sukýnkou kolem pasu a chlapi jen futrálem na penisu. Nejen z hlediska morálky, ale bylo by to i nepraktické z důvodu odlišného klimatu, způsobu života, vykonávaných činností atd. Na Tanně je to však zcela přirozené, normální a praktické. Pokud tedy cizinec odejde do jiné země, těžko může chtít se chovat, oblékat a vyznávat to samé, jako ve své staré domovině. V každém kraji fungují pravidla, která se zde ukázala jako nejlepší.


Ale jaké dilema tedy řeší náš hrdina? Právě tato rozdílnost mezi pravidly, která jsou vyžadována, a pravidly, která on považuje za vlastní jen přitlačí k nutnosti učinit rozhodnutí. Hrdina je z toho nejprve rozčarován – jak to, že to nejde po jeho? Pak již hrdinové volí různou strategii. Někdy volí útěk (Tanna, Dirk Ohm), ale je to útěk bez plánu a nazdařbůh. Svému dilematu tím neuniknou, protože stejně musí přijmout pravidla světa, do něhož utekli.

Jindy se rozhodnou bojovat, skrytě (Olga Hepnarová, Sběratel mrtvol), či otevřeně (Červená linie). Nebo jsou si vědomi nemožnosti úplného vítězství a pokusí se zachránit aspoň co se dá (Kovbojové, Domovina, Kolonie).

Případně, pokud si jsou vědomi své převahy, pokusí se uplatnit své hodnoty a prosadit svá pravidla všemi prostředky (Epitaf).

Jakémukoli z těchto rozhodnutí však předcházel vnitřní boj, v jehož důsledku musel hrdina přehodnotit své dosavadní ideály, smířit se s tím, že pravidla okolního světa neuspokojují plně jeho potřeby, dojít k jakémusi prozření a přijmout existenci reálných pravidel okolní společnosti. Každý se s tím pak vypořádá podle svého svědomí, své zralosti, a také dle svých omezených možností. Vykročí na nebezpečnou cestu, z níž není návratu a na níž je čekají bolestné ztráty. Za jiných okolností by fungovali bezproblémově, ale vývoj událostí je zraňuje, zraňuje je společnost, a oni se musí změnit, musí reagovat, aby unikli svým vnitřním mukám.


Bohužel, bude muset být ještě jedno pokračování tohoto miniseriálu, přeci jenom popsat devět filmů je náročné na prostor. Analýza ještě není vyčerpána, v příštím díle se dobereme toho, jakým způsobem se tajné signály Febiofestu 2016 projevily ve světě, což už asi většina čtenářů pochopila s ohledem na aktuální hrozbu takzvané migrační krize. Ukážeme si také, jak zásadní roli v nich hrála auta, tradičně se pokusím odhalit hlubší, skryté příčiny naznačených problémů s pomocí archetypové psychologie, mytologie a astrologie. Myslím, že to bude velmi zajímavé.
Pokud se někdo podivuje na d tím, proč píši o loňském Febiofestu, pak ano, byl jsem trochu líný, tak to publikuji až dnes. Smysl to má, což pochopíte, když si přečtete předchozí díly. Nevěnuji se psaní krátkodechých aktualit, mé texty jsou platné i po letech. A konečně – čte to tady vůbec ještě někdo?