Komentáře: Tajné signály Febiofestu 2016 – II.

Od: Anonym

Anonym — Sat, 08 May 2021 00:08:53 +0000

Od: Jakub Procházka

Jakub Procházka — Tue, 28 Mar 2017 12:54:21 +0000

To je zajímavý příměr, a ano, každý hrdina i každý člověk si je vědom jen určité roviny své úlohy, a v té jede. Všichni jsem ároveň nepochybnš součástí vyšších celků a snaha o vysokou informovanost a vzdělanost, ruku v ruce se schopností tato data vnímat ve správných souvislostech, nám pomůže nebýt občas za užitečného idiota.
To je , s odpuštěním, asi příčina všech konfliktů. každý jede ve své rovině, a nevnímá, co tím působí na rovinách vyšších. Snažím se tedy k této informovanosti drobet přispět pomocí tohoto neortodoxního seriálu. Otázka je, zda je to něco platné. Snad ano.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Mon, 06 Feb 2017 09:45:17 +0000

Co ten kurýr nese komu? Já to vnímám asi takto: ví komáří samička rodu Anopheles, že od jednoho zdroje potravy ke druhému zdroji potravy přenáší podnětnou informaci ve formě malárie?
—
Pokud jde o návštěvu kina, vypěstoval jsem si časem něco jako kinofobii: mám panickou (od slova panika, nikoli od slova panic) hrůzu z toho, že budu sedět dvě hodiny v kině, úpěnlivě opatrovat skomírající naději, že to nakonec přece jenom nebude taková hovadina – a ta naděje nakonec bude zklamána. Nejsem hrdina – nemám odvahu riskovat, že budu nucen něco takového znovu a opakovaně prožít.

Od: Jakub Procházka

Jakub Procházka — Mon, 06 Feb 2017 00:44:26 +0000

Ty vaše taoistické úvahy mě docela baví, to by stálo za hlubší úvahu, nebo za rozjímání za dlouhých zimních večerů. Co ten kurýr tedy nese a komu? Připomíná mi to, jak jsem to v jiné diskusi velmi schytal, když jsem se označil za posla, který jen předává informace. Prý to znamená, že nemám názor.
Já si však musím v tomhle seriálu všímat především shdných prvků ve filmech daného ročníku, trochu sem i to rozleželo v hlavě a vidím jich tam více. Jeden je ale markantní a můžu ho stručně zmínit: řeč Španěla na Popokatepetlu velmi připomíná obhajovací řeč Olgy Hepnarové po svém činu. Vždy si někdo vybájí svou vlastní ideologii, která jej opravňuje zabíjet druhé, jinak smýšlející. Paralela s dneškem je zřejmá. Stejně si dnes počínají fašomuslimisté, ale zdatně jim sekundují též eurosoudruzi.

S těmi filmy máte jinak pravdu jen a půl. Když si prolítnu anotace a obrázky, též vím, o čem film je a některé filmy proto vidět nemusím. Ale vlastním sledováním filmu, navíc v kině, získám k tomuto mentálnímu požitku též zážitek emoční. Film hovoří obrazným jazykem, větu „Běta byla smutná, protože jí František opustil“ musí ukázat na několika záběrech, z nichž toto divák sám musí pochopit aspoluprožít. A emoce a mýty jsou též důležité, jak říkal profesor Machovec . mýtus o Tristanovi a Isoldě má pro Evropu mnohem větší význam, než celé dílo Aristotelovo. Takže jsme zase u zákona paradoxu a duality.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Sat, 04 Feb 2017 16:33:46 +0000

Já už dlouho „chodím“ do kina alternativním způsobem: přečtu si obsah, podívám se na fotky a dostaví se u mne pocit, že jsem film viděl. Jen zřídka dělám výjimku tím, že si pustím film jako domácí video; skutečných, fyzických návštěv v kině jsem za posledních 6 let absolvoval 0 (slovy: nula). Takže to, co nyní napíšu, berte s hodně velkou rezervou.

Zdá se mi, že poselství posledního z filmů (který jste, jak píšete, částečně prospal) je toto: naše konání je konáním kurýra, který si svého skutečného poslání není vědom: nese zprávu, ale neví, odkud; neví ani, komu; neví, že ji převzal a nerozpozná chvíli předání – ani vlastně neví, že je kurýrem. Jak by tedy mohl vůbec něco tušit o obsahu zprávy samé?

S velkou rezervou, jsem, myslím, řekl. Hodně, ale opravdu hodně velkou.