Můj osobní názor je, že Bůh je stále stejný, mění se však naše (ve smyslu nás lidí) pochopení jeho. (Tím bych si vysvětloval i některé starší biblické texty.) Souhlasil bych s vámi, že Bůh za války nemůže, že za tím je chápání lidí.

V případě inkvizice si nemyslím, že motivací jejich členů byla zkušenost s láskou Boha. (Spíše to byl strach, či něco podobného.)
_______________

Znejistit může každý. Když se nám při létání v Benešově nepodařilo zajistit podvozek u Vivata, znejistěl tehdy i vedle mne sedící vedoucí letecké školy. Myšlenka výše byla o tom, že důvěra v Boha (ve smyslu víra atd.) může pomoci zachovat klid a a „chladnou hlavu“ i ve chvílích, kdy máme reálný důvod nejistoty.

No a paradoxem je, že mnoho válek se vede ve jménu Boha.
On za to nemůže, biblický bůh ovšm k válkám vybízel.

Omlouvám se dále vše, ale dnes odjíždím na týden pryč, tak nebudu moci reagovat.

b) Jedině láska Pána Boha (resp. její vnímání) je zřejmě tím, co nám umožňuje strach v sobě překonat/překonávat.

Též příklad:

Bylo v době, kdy „úhel náběhu“ jsem tolik promyšlený neměl.
http://hajny.blog.respekt.ihned.cz/c1-45946330-nic-neni-nahoda
Pouze jsem „nepodlehl strachu“ a neměnil rozhodnutí, když jsem NEZNAL dostatečný důvod. A podstatě s odstupem mohu jen říct, že to byla „láska Pána Boha“, která mi zachránila život.
Když bych tehdy přitáhl (ze strachu) řídící páku, už bych zde možná neseděl.

Závěr úvahy je přesně v mezích toho, k čemu jsme dospěli v diskusi pod blogem pana Votápka…
http://votapek.blog.respekt.ihned.cz/#comm

Každá válka je de facto válka „náboženská“.

Čistě technicky proto, že KDO správným způsobem vnímá (bude vnímat) Boha (Bůh má lidi rád), ten válčit (a ubližovat) nebude.

jsi hluboce odporný